Sodík

název Sodík
latinsky Natrium
anglicky Sodium
francouzsky Sodium
německy Natrium
značka Na
protonové číslo 11
relativní atomová hmotnost 22,98977
Paulingova elektronegativita 0,93
elektronová konfigurace [Ne] 3s1
teplota tání 370,87 K, 97,72°C
teplota varu 1156 K, 883°C
skupina 1 (I.A)
perioda 3
skupenství (při 20°C) pevné
oxidační čísla ve sloučeninách +1

 

Sodík

 

Patří do skupiny alkalických kovů, je lesklý, stříbrobílé barvy, lehký a tak měkký, že jej lze krájet nožem. V přírodě se vyskytuje ve sloučeninách s jednomocnými kationty. Nachází se v zemské kůře, mořské vodě, ale je také součástí živých organismů.

 

Již v období starověku je známa soda jako výborný prostředek na praní. Stejně tak jedlá sůl už provází lidstvo velmi dlouhou část jeho historie. Ale až v r.1807 sir Humphry davy izoloval čistý kov sodík elektrolýzou taveniny hydroxidu sodného.

 

Sodík je v zemské kůře zastoupen v různých minerálech. Nejznámější z nich je halit ( chemicky chlorid sodný), který využíváme jako jedlou sůl. Díky vysoké rozpustnosti sloučenin sodíku ve vodě byl v průběhu času ve velké míře vyplaven z povrchových hornin do moří. Díky jeho výskytu v podzemních vrstvách je obsažen také v minerálních vodách.

 

Sodík má výborné vodivé vlastnosti. Pro svou tepelnou vodivost a nízkou teplotu tání je využíván jako látka odvádějící nadměrné teplo v leteckých motorech nebo v jaderné energetice. Ve styku s vysoce energetickými neutrony totiž nepodléhá radioaktivní přeměně.

 

Využití sodíku je široké, ať už přímo v chemii, např. jako katalyzátoru při výrobě pryže nebo jako redukčního činidla syntetických reakcí, či v jiných průmyslových odvětvích.

Peroxid sodný se používá jako účinný prací prostředek a bělidlo, ve farmacii jako antiseptikum, má konzervační účinky, váže na sebe vzdušný oxid uhličitý a tím nachází uplatnění v dýchacích přístrojích nebo třeba v ponorkách.

Další sloučeninou užívanou v lékařství je síran sodný (Glauberova sůl) jako součást projímadel.

Uplatnění dalších sloučenin je při výrobě skel, organických rozpouštědel nebo třeba k vyluhování zlata.

Specifickým využitím jsou sodíkové výbojky, s nimiž se setkáváme u pouličního osvětlení. Vychází z využití elektrického výboje v prostředí sodíkových par, při němž dochází k silnému světelnému záření.

 

Jako biogenní prvek je nepostradatelný pro živé organismy. V lidském těle pomáhá transportovat do jednotlivých buněk vodu i živiny, protože ovlivňuje osmotický tlak, řídí svalovou činnost i odvod oxidu uhličitého z těla. Pomáhá aktivovat některé enzymy. Jeho přítomnost v těle je důležitá. Nicméně v poslední době přichází nové studie o nebezpečí, které může sodík představovat při jeho vysoké koncentraci v těle. Jeho schopnost vázat na sebe vodu bývá příčinou otoků a zbytečného zadržování vody v těle. Je tedy nutné si hladinu sodíku dlouhodobě hlídat a regulovat.