Skupiny

Skupiny

 

Další důležitá část tabulky je barevné a prostorové dělení do 18 skupin – reálně jde o prvky s podobnými vlastnostmi.

Skupina 1. – Alkalické kovy. Jedná se konkrétně o lithium, sodík, draslík, rubidium, cesium a francium. Jsou to velmi měkké a lehké kovy, které jsou extrémně reaktivní, dobře vodivé a mají velmi nízkou teplotu tání. V přírodě se tyto prvky nevyskytují v čisté podobě, ale pouze ve formě sloučenin. Obvykle se získávají z mořské vody. Využití v chemii v čisté podobě většinou nemají, ale své uplatnění mají jejich sloučeniny.

Skupina 2. –  Kovy alkalických zemin. Beryllium, hořčík, vápník, stroncium, baryum a radium. Nejsou tak reaktivní jako Alkalické kovy, ale přesto je lepší je uchovávat bez přístupu vzduchu nebo pod petrolejí se kterou nereagují. V této skupině jsou kovy stále měkké, při vysokých teplotách tažné, a při normální teplotě téměř nereaktivní. Velmi snadno se slučují s jinými prvky. Naopak s alkalickými kovy mají společný svůj výskyt v přírodě. V čisté podobě se nevyskytují a získávají se ze sloučenin nebo mořské vody. Využití je velmi široké – od reaktorových tyčí, přes elektrotechniku až po výrobu extrémních slitin, které se používají v leteckém průmyslu. V čisté podobě se používá pouze berylium a vápník.

Skupina 3. –  V této skupině je skandium a yttrium, někdy ještě doplněné o lanthan a aktinum nebo lutecium a lawrencium, tady se teorie trochu rozcházejí. Tyto prvky jsou tzv. Přechodové kovy, jsou elektropozitivní a jejich sloučeniny nejsou barevné ani paramagnetické na rozdíl od prvků předchozích dvou skupin.

Skupina 4. – Do čtvrté skupiny patří titan, zirkonium, hafnium a rutherfordium. Vlastnostmi se velmi podobají třetí skupině. Z hlediska použití má nejlepší využití titan, který se používá v průmyslu, letectví nebo třeba lékařství. Za zmíňku stojí ještě Rutherfordium, které má mnoho známých izotopů. Všechny se vyznačují velmi krátkým poločasem rozpadu.

Skupina 5. – Vanad, niob, tantal a dubnium. Všechno jsou přechodné, elektropozitivní kovy.

Skupina 6. – Chrom, Molybden, Wolfram a Seaborgium. Tyto prvky se vyznačují skvělými vlastnostmi ve sloučeninách. Chrom a Molybden se používají např. Pro zlepšení vlastností oceli ať už jako sloučenina nebo jako povrchová úprava.

Skupina 7. – Mangan, technecium, rhenium a bohrium. Opět jsou to přechodné kovy, které velmi dobře vytvářejí sloučeniny. Bohrium je silně radioaktivní.

Skupina 8. – Železo, Rhuthenium, Osmium a Hassium. Nejzajímavější z této skupiny je železo, které má široké uplatnění v každodenním životě. Rhutetium a Osmium jsou velmi vzácné a používají se na zlepšení vlastností jiných kovů (např platiny nebo titanu). Hassium je uměle připravovaný prvek, je silně radioaktivní a zatím ho bylo vyrobeno jen zanedbatelné množství.

Skupina 9. – Kobalt, rhodium, iridium a meitnerium. Kobalt se používá na výrobu modrého pigmentu a na vylepšování chemických a fyzikálních vlastností sloučenin. Rhodium  a iridium patří mezi drahé kovy a používají se do slitin s rhodiem a s platinou. Meitnerium je silně radioaktivní a pouze uměle připravený prvek s krátkým poločasem rozpadu.

Skupina 10. –  Nikl, palladium, platina a darmstadtium. Nikl je toxický kov, který je dobře kujný a tažný. Díky svým vlastnostem se používá na pokovování, ale kvůli toxicitě je toto použití nyní značně omezováno. Palladium a platina jsou drahé kovy, přičemž palladium je z nich nejreaktivnější. Poslední ze skupiny se připravuje pouze v urychlovačích částic a je velmi radioaktivní.

Skupina 11. – Měď, zlato, stříbro a roentgenium. V této skupině najdeme tři nejlepší vodiče, které nás provází každodenním životem, vyskytují se v počítačích, mobilních telefonech a vůbec veškeré elektronice. Samozřejmě další očividné využití jsou šperky. Těmto prvkům se také někdy říká mincovní kovy.

Skupina 12. – Zinek, kadmium, rtuť a kopenicium. Zinek a kadmium se používá pro antikorozní úpravy jiných kovů. Rtuť je za normálních okolností kapalná a využívá se ve slitinách (amalgámech) s některými kovy.

Skupina 13. – Bor, hliník, gallium, indium, thalium a ununtrium. Zajímavé je například indium, které se používá k výrobě nejkvalitnějších zrcadel. Gallium se používá v elektronice. Hliník všichni známe a denně používáme a bor se používá především v jaderných elektrárnách.

Skupina 14. –  Uhlík, křemík, germanium, cín, olovo a flerovium. Uhlík, který představuje tzv. Prvek života je z této skupiny rozhodně nejzajímavější, ale za zmíňku rozhodně stojí i křemík používaný na výrobu polovodičů v procesorech.

Skupina 15. –  Dusík, fosfor, arsen, antimon, bismut a ununpetium.  Dusík, tvoří většinu vzduchu který dýcháme je rozhodně zajímavý. Fosfor na zápalkách, toxický arsen, tisíce let využívaný antimon, to jsou všechno pniktogeny.

Skupina 16. – Kyslík, síra, selen, tellur a polonium. Jinak také Chalkogeny. Všechny tyto prvky nám zjednodušují každodenní život, kyslík ho dokonce umožňuje. Například polonium, které se používá ve zdravotnictví nebo selen ve fotočláncích kopírek.

Skupina 17. – Fluor, chlor, brom a jód. Kromě jódu jsou všechny extrémně toxické. Chlór se dokonce používal jako bojový plyn a to nejen za druhé světové války. Jód je naopak pro lidský organismus velmi důležitý. Celá tato skupina se jinak nazývá halogeny.

Skupina 18. – Argon a dusík. Jsou to plyny které nepodléhají za určitých podmínek chemickým reakcím. Což se využívá jak ve výzkumu nebo průmyslu, tak i v potravinářství – například pro udržování potravin čerstvých delší dobu.