Neon

název Neon
latinsky Neon
anglicky Neon
francouzsky Néon
německy Neon
značka Ne
protonové číslo 10
relativní atomová hmotnost 20,1797
Paulingova elektronegativita
elektronová konfigurace [He] 2s22p6
teplota tání 24,56 K, -248,59°C
teplota varu 27,07 K, -246,08°C
skupina 18 (VIII.A)
perioda 2
skupenství (při 20°C) plynné
oxidační čísla ve sloučeninách

 

Neon

 

Patří k prvkům 2. periody a řadí se mezi vzácné plyny. Tvoří pouze jednoatomové molekuly a vůbec netvoří sloučeniny. Díky nízké teplotě tání je také velmi obtížně zkapalnitelný.

 

Neon objevili v roce 1898 sir William Ramsey a M. W. Travers použitím frakční destilace vzduchu. Již rok předtím ho spolu s kryptonem ale W. Ramsey předpověděl na základě prázdných míst v periodické tabulce. Název pak získal od slova „nový,“ údajně mu ho vymyslel syn sira Ramseye.

 

Neon je plyn bez barvy, chuti a zápachu. Je naprosto netečný a inertní.

Vyskytuje se pouze v atmosféře a to v koncentraci 0,0018%, přesto je pátým nejrozšířenějším plynem v suchém vzduchu. Získává se jako vedlejší produkt frakční destilace vzduchu při výrobě argonu. Dalšími produkty jsou pak krypton a xenon.

Nejčastěji se neon využívá ve směsi s heliem jako náplň zářivkových trubic, obloukových lamp a doutnavek. Výroba neonových výbojek vychází z jevu, kdy za nízkého tlaku (cca 1kPa) elektrickým výbojem vzniká intenzivní jasně červené záření. Na začátku 20. století se tyto zářící neonové trubice používaly jako světelné reklamy a daly tak název všem těmto reklamám ze světelných trubic, bez ohledu na zdroj záření.

Používá se i jako náplň některých typů laserů.

Dnes se neonové trubice využívají v elektrotechnice jako světelné indikátory, pojistky, usměrňovače a podobně.

Neon v kapalné formě má využití v kryogenní technice (obor zabývající se dosahováním velmi nízkých teplot a studiem působení těchto teplot na různé materiály). Využívá se tak nízkého bodu tání neonu a současně nahrazuje mnohem obtížněji zkapalnitelné helium.