Kyslík

název Kyslík
latinsky Oxygenium
anglicky Oxygen
francouzsky Oxygéne
německy Sauerstoff
značka O
protonové číslo 8
relativní atomová hmotnost 15,9994
Paulingova elektronegativita 3,44
elektronová konfigurace [He] 2s22p4
teplota tání 54,8 K, -218,35°C
teplota varu 90,2 K, -182,95°C
skupina 16 (VI.A)
perioda 2
skupenství (při 20°C) plynné
oxidační čísla ve sloučeninách -2

 

Kyslík

 

Nejdůležitější a pro život naprosto nezbytný prvek je kyslík. Tento biogenní plyn tvoří z 21% zemskou atmosféru. Bez jeho existence by nebyl téměř možný život na naší planetě, ale záleží velmi na jeho koncentraci ve vzduchu. Ve vzduchu se volně nachází v podobě dvou- nebo troj – molekulového plynu. Trojmolekulový lehce namodralý plyn se nazývá ozón a tvoří ve vzdálenosti asi 30 km nad povrchem Země důležitou vrstvu, která chrání život na planetě před škodlivým UV zářením z vesmíru.

 

Kyslík jako prvek byl v historii objevován postupně. Už Leonardo da Vinci vysledoval a zaznamenal fakt, že vzduch podporuje hoření. Objev kyslíku jako plynu však poprvé zveřejnil až v r.1774 Joseph Priestley, i když už dva roky před ním ho objevil C. W. Scheele. Název oxygen (tvořící kyselinu) navrhl A. Lavoisier, za český název vděčíme J. S. Preslovi. V r.1781 pak Henry Cavendish zjišťuje, že voda je sloučeninou kyslíku a vodíku, kde je kyslík hmotnostně zastoupen z 90%.

 

Kyslík se nejčastěji vyskytuje v podobě dvojmocného aniontu, především ve formě oxidů a hlavně vody. Voda zabírá víc jak 2/3 povrchu planety a je pro většinu živých organismů stejně nezbytná jako plynný kyslík.

Oxidy jsou produkty hoření, tj. reakce, při níž se kyslík za zvýšení teploty slučuje s jinými prvky. Podle chemického chování se pak oxidy (podle starého názvosloví občas nazývané také kysličníky) dělí na kyselinotvorné, zásadotvorné, amfoterní a neutrální.

Oxidy nekovů bývají obvykle v plynném skupenství a jsou kyselinotvorné. Oxidy kovů jsou buď látky pevné s vysokou teplotou tání a zásadotvorné povahy, nebo těkavé kapaliny či plyny s molekulovou strukturou, které vždy tvoří kyseliny. Jsou to oxidy kovů, jejichž oxidační číslo je vyšší než pět. Oxidy polokovů pak tvoří tvrdé krystalické látky amfoterní povahy (reagují i s kayselinami i se zásadami).

Dalšími variantami zastoupení kyslíku v přírodě jsou anorganické kyseliny a jejich soli, hydroxidy a peroxidy. Z organických sloučenin jsou to pak hlavně alkoholy, aldehydy, fenoly, ethery, estery, ketony a jiné. Většina těchto sloučenin jsou součástmi živých organismů.

 

Nejdůležitější vlastností, pro kterou je plynný kyslík využíván v průmyslu, je jeho podpora spalování fosilních paliv, díky němuž vzniká technologické teplo i elektrická energie. Je důležitý při výrobě oceli, kde pomáhá při odstraňování uhlíku, stejně tak i při pražení rud.

Kyslík se plní do lahví, které jsou dál využívány v lékařství a jinde pro podporu dýchání, nebo při svařování nebo řezání kovů. Kapalný kyslík se využívá také jako raketové palivo. Negativní vlastností kyslíku je podpora oxidace kovů.