Hořčík

název Hořčík
latinsky Magnesium
anglicky Magnesium
francouzsky Magnésium
německy Magnesium
značka Mg
protonové číslo 12
relativní atomová hmotnost 24,305
Paulingova elektronegativita 1,31
elektronová konfigurace [Ne] 3s2
teplota tání 923 K, 650°C
teplota varu 1363 K, 1090°C
skupina 2 (II.A)
perioda 3
skupenství (při 20°C) pevné
oxidační čísla ve sloučeninách +2

 

Hořčík

Patří do skupiny kovů alkalických hornin, liší se od nich ale svými vlastnostmi. Má tak využití nejen ve sloučeninách jako ostatní prvky této skupiny, ale také jako samostatný kov.

První, kdo tento kov v r. 1807 připravil (elektrolýzou taveniny chloridu hořečnatého), byl významný anglický chemik sir Humprey Davy. Na jeho výskyt v přírodě ale už o padesát let dříve upozornil skotský chemik a vynálezce Joseph Black rozlišením tzv. hořké zeminy od vápenné.

Jsou to právě hořké soli tohoto prvku, jimž vděčí hořčík za svůj mezinárodní název. Magnesium je odvozeno od řeckého města Magnesia (v oblasti Thesálie), kde se soli hořčíku používaly k léčebným koupelím už v období Antiky. Chlorid hořečnatý, získávaný z moře, je dodnes užíván pro výbornou vstřebatelnost hořčíku pokožkou k přípravě koupelových solí.

V přírodě se vyskytuje téměř všude. Je osmým nejrozšířenějším prvkem v zemské kůře. Dodnes bylo mineralogy definováno kolem 900 nerostů s obsahem dvoumocných hořčíkových kationtů. Nejvíce takto vázaného hořčíku obsahuje nerost periklas (chem. oxid hořečnatý). Významně je zastoupený také v mořské vodě (chlorid draselný). Ale hlavně je součástí chlorofylu, takže je obsažen v každé zelené rostlině.

Hořčík je lehký a poměrně měkký kov stříbřité barvy. Jako samostatný kov nemá příliš dobré mechanické vlastnosti, ale hodně se využívá ve slitinách. Mezi nejznámější patří dural (Mg+Al+ Cu+Mn) a elektron (Mg+Al+Zn+Mn). V současné době pracují vědci na slitině hořčíku, která by byla nejen lehká a tažná, ale zároveň i tvárná a houževnatá, aby se dala lisovat. Taková slitina by měla velké využití, hlavně při výrobě automobilů a letadel. Úspěch zaznamenávají se slitinou s hliníkem a vápníkem.

Hořčík je výborné redukční činidlo, proto se uplatňuje i při výrobě dalších kovů, např. titanu nebo niobu. V organické chemii je důležitý jako součást Grignardova činidla, které se využívá při reakcích sloučenin s karboxylovou skupinou (aldehydy, ketony, estery, atd.).

Hodně se využívá i v pyrotechnice pro své oslnivě bílé světlo při hoření. Tohoto světla se v minulosti užívalo při fotografování. Přidává se do žáruvzdorných materiálů. Je velmi rozšířený v lázeňství a v lékařství. Síran hořečnatý, známý jako Epsomská sůl, se užívá nejen do léčivých koupelí, ale je i součástí projímadel. V přírodní formě je zastoupený v minerálních vodách jako je Šaratice nebo Zaječická, které mají projímavé účinky.

Hořčík je významný biogenní prvek, tj. prvek, který je nezbytný pro metabolismus, proto je nezbytně důležitý pro všechny živé organizmy, včetně člověka. V lidském těle ovlivňuje množství hořčíku téměř všechny enzymy a tím i biochemické reakce v těle. Nejpřirozenějším doplňováním hořčíku je konzumace zelené zeleniny a dalších potravin s vysokým obsahem Mg.