Hliník

název Hliník
latinsky Aluminium
anglicky Aluminium
francouzsky Aluminium
německy Aluminium
značka Al
protonové číslo 13
relativní atomová hmotnost 26,981538
Paulingova elektronegativita 1,61
elektronová konfigurace [Ne] 3s23p1
teplota tání 933,47 K, 660,32°C
teplota varu 2792 K, 2519°C
skupina 13 (III.A)
perioda 3
skupenství (při 20°C) pevné
oxidační čísla ve sloučeninách +3

 

Hliník
Patří do skupiny nepřechodných kovů, je lehký, kujný a patří mezi velmi dobré elektrovodiče. Dnes patří mezi nejběžnější materiály, je dokonce nejrozšířenějším kovem v zemské kůře. V V historii ale býval dost vzácný kvůli jeho obtížné izolaci ze sloučenin, v nichž se vyskytuje v přírodě. Fragmenty lehké hliníkové slitiny byly například nalezeny v hrobě čínské dyastie Čchin, (z doby kolem roku 220 př.n.l.).
Přestože existují těžko uvěřitelné spekulace o tom, že už ve starověku znalo pár vyvolených tajemství výroby hliníku, z praktického hlediska je možné považovat takové hypotézy za neproveditelné.
Svůj latinský název aluminium získal diky sloučenině kamenci, který v Antice získal název alum. Pojmenoval ho Humphry Davy (1778-1829), jenž se pokoušel kamenec rozložit pomocí elektrického proudu na jednotlivé prvky přítomnost dosud neznámého kovu dokázat, to se mu ale nepovedlo.
Izolovat hliník se poprvé podařilo dánskému chemikovi Hansu Christianovi Oerstedovi v roce 1825. Výroba hliníku však byla v té době příliš drahá a to bránilo jeho rozšíření. Za to hliník vděčí až francouzskému metalurgovi Paulu Louisu Héroultovi a nezávisle na něm američanu Charlesu Martinovi Hallovi v roce 1886, kdy objevili způsob průmyslové výroby elektrolýzou.
Hliník se v přírodě vyskytuje ve sloučeninách, v kyselém prostředí tvoří ve vodném roztoku hlinitý kation, v alkalickém prostředí pak hlinitanový anion. Nejčastěji se s ním setkáme v hornině bauxit, z níž se i vyrábí průmyslovou elektrolýzou.
Žádané jsou ale i minerály s jeho obsahem: ve šperkařství jsou to drahé kameny na bázi oxidu hlinitého safír a rubín, dále pak korund nebo elektrit, z něhož se vyrábí například brusný papír.
Hliník jako kov se využívá k výrobě různých slitin (dural), je ceněný pro svou nízkou hmotnost a chemickou odolnost. Má široké využití v průmyslu, najdete ho v předmětech běžné potřeby – nádobí, okna, mince, také alobal je jen do tenka vyválcovaný hliník.
Hliník se používá i jako redukční činidlo při výrobě některých kovů z jejich oxidů (chrom, železo) metodou zvanou aluminotermie.