Fluor

název Fluor
latinsky Fluorum
anglicky Fluorine
francouzsky Fluor
německy Fluor
značka F
protonové číslo 9
relativní atomová hmotnost 18,9984032
Paulingova elektronegativita 3,98
elektronová konfigurace [He] 2s22p5
teplota tání 53,53 K, -219,62°C
teplota varu 85,03 K, -188,12°C
skupina 17 (VII.A)
perioda 2
skupenství (při 20°C) plynné
oxidační čísla ve sloučeninách -1

 

Fluor

 

Patří do řady halogenů, je to nekovový plynný prvek s nejvyšší elektronegativitou ze všech prvků peiodické soustavy. Je také chemicky vysoce reaktivní. V přírodě se tedy nachází téměř výhradně ve formě aniontů. Vyskytuje se i v mořské vodě, ale v nízké koncentraci, protože většina jeho sloučenin je ve vodě nerozpustná.

 

V historii se můžeme setkat se zmínkami o nejznámější sloučenině fluoru kazivci (fluorit), který byl popsán už v 16. století. Od r. 1670 se páry vzniklé působením kyselin na kazivec používají při leptání skla. Turo reakci, při které vzniká fluorovodík, popsal Heinrich Schwanhard. V roce 1802 dokázal D. P. Morichini přítomnost fluoridů v zubech a Jöns Jacob Berzelius v kostech. Připravit elementární fluor se ale dlouho nedařilo, až v r.1886 se to povedlo Henrimu Moissanovi elektrolýzou roztoku fluoridu draselného. Za jeho výrobu získal Nobelovu cenu.

Název pro tento prvek navrhl André-Marie Ampère a vychází z latinského fleue (téci).

 

Fluor je jedovatý, leptavý, silně zapáchající plyn zelenožluté barvy. V kapalném stavu je fluor banánově žlutý.

Díky své extrémní reaktivitě se s většinou prvků slučuje již za studena. Některé prvky reagují s fluorem bez použití tepla jen na povrchu a dochází tak u nich k tzv. pasivaci, kdy ochranná vrstva vzniklého povlaku brání další reakci. Využívá se také jeho schopnosti vytěsňování jiných aniontů ve sloučeninách (např. při výrobě skla).

Díky jeho vysoké reaktivitě ho ale nelze dlouhodobě skladovat a zpracovává se obvykle v místě jeho výroby, třeba při následné organické syntéze.

 

Elementární fluor se dnes používá jako silné oxidační činidlo, mnohem častěji se ale využívají jeho sloučeniny, hlavně kyselina fluorovodíková. Z minerálů je kromě kazivce průmyslově využíván kryolit při elektrolýze hliníku. Jeho výskyt je ale poměrně vzácný, jeho největší naleziště je v Řecku.

Známější je využití fluoru v organických sloučeninách. Na bázi uhlovodíků je chemicky stabilní, navíc není vůbec toxický, takže má širší využití. Známý je teflon nebo freony. Široké využití nacházejí fluorované oleje a tuky pro svoji nehořlavost a velkou odolnost.

 

Pro lidský organismus je fluor důležitý pro tvorbu kostí a zubů, má svůj význam i pro funkci jater a ledvin. Nové studie ale upozorňují na fakt, že fluor je karcinogenní a zvýšený přísun jeho průmyslové varianty tak není žádoucí. Také psychika člověka bývá fluorem ovlivňována, při předávkování fluorem dochází ke ztrátě vůle, bránit se nebo se prosadit.

Dostatečná je konzumace přírodního fluoru v bylinkách nebo např. pitím čaje, ani pro zdraví zubů není žádná další fluorizace nutná.